andurillweb

Detailní popis pokusu PERMON III:

Popis pokusu je opisem z tehdejšího potápěčského časopisu Potápěč (později Vodní revue). Autoři článku byli Jiří Šmýd a Vilém Kocián. S laskavým svolením pana J.Šmýda.
Za materiální podpory Vítkovických železáren v Ostravě bylo vyrobeno a k lomu ve Svobodných Heřmanicích dopraveno podvodní obydlí. Na speciálních saních byla kabina spouštěna po decimetrech dolů do lomu. Kabina vážila 1,5 tuny.

Kabina má obyvatele.

Je ráno 2.března 1967. Venku fičí mrazivý vítr. Počasí nám už tradičně nepřeje. Na nosítkách v sanitce zatím prohlíží MUDr. Antonín Kachlík z Hlavní báňské záchranné stanice OKR oba akvanauty. V předcházejících dnech oba prošli podrobným lékařským vyšetřením. Zbývá ještě změřit tlak, puls, tělesnou teplotu, ventilaci plic a bůhvíco ještě, co budou lékaři při pokusu sledovat. Pak už obleky, přístroje, brýle, ploutve, rozloučení s kamarády a oba akvanauti - Vilém Kocián a Vladimír Geist - se koupají v ledové tříšti v otvoru vysekaném do ledu zamrzlé hladiny. V 8 hodin sestupují do kabiny, která se má stát na čtyři dny a tři noci jejich domovem.

Čekáme u hlasitého dorozumívacího zařízení nad příkrým svahem lomu, kde je umístěn také stan, z něhož se řídí celý pokus. Vilda se už ozývá. Jsou v kabině. Je tam zatím zima, ale už zahajují první práce. Nejdříve zapojují elektřinu, aby začala co nejdříve pracovat automatika kabiny, ale i elektrická kamínka.

"Tak už se zahříváme", říká Vilda, a my čekáme až uslyšíme první automatické dávkování kyslíku. Ventilátor již také běží a "honí" ovzduší kabiny přes pohlcovač, který ho zbavuje kysličníku uhličitého. Posíláme pod vodu první zásilky ve vodotěsném kontejneru. Věci na převlékání, lékařské nádobíčko, náhradní pohlcovače, část zařízení a vše, co tam ještě budou chlapci k pobytu potřebovat.

Komfort v hloubce 10 m.
Teplota v kabině stoupá a začínáme tu pohodu závidět. My v mrazivém větru a oni sice v ledové vodě, ale chráněni ocelovou kabinou. mají tam hotový komfort, ale stále je co dělat. Místa není nazbyt. Nad čtvercovou základnou 2 x 2 m je prostor 5 m krychlových. Odebírají první zkoušky ovzduší. Detektory ukazují jen přes 1 % kysličníku uhličitého. To je však jen orientační měření. Proto se na podrobnější rozbor posílá vzorek odebraného ovzduší z kabiny do laboratoří. Akvanauti se ptají po jídle. První oběd se přeci jenom trochu opozdil a pod vodou tráví zřejmě stejně dobře, jako nahoře. Konečně vytahují z kontejneru polévku, guláš a čaj. Dobrou chuť ! Odpoledne opouštějí akvanauti poprvé kabinu. Tak jim to určuje program. Pohybují se v hloubce okolo 20 m. A pak rychle do tepla, převléct do domácího úboru a znovu je tu kolotoč úkonů. Výměna pohlcovače, návštěva lékaře, kontrola ovzduší, přijímání zásilek z povrchu, tu a tam něco zkontrolovat a čas plyne rychle...

Když ani psa nelze vyhnat.
"Máme se prima", říkají shodně oba obyvatelé domku pod vodou. Jejich kamarádi na povrchu však prožívají zlé chvíle. Příroda se proti nim spikla. Mrazivý vítr, sníh s deštěm, zledovatělý svah. U otvoru na zamrzlé hladině se manipuluje s kontejnerem. Mokré lano, ledová voda, prsty přimrzající při dotyku s kovovým předmětem. Hotová sibérie. Vítr se mění ve vichřici, která profukuje až do morku kostí. Dole se chystají ke spánku. Dvouhodinové pohlcovače vyměnili za čtyřhodinové. Aby bylo v noci více klidu. U hlasitého telefonu na povrchu bdí dva potápěči nad bezpečností akvanautů. Budou sledovat sluchem automatické dávkování kyslíku. Slyšeli by tu velmi dobře i signalizační zařízení, které by avizovalo jakoukoliv poruchu zařízení.

Venku se žení všichni čerti a štáb řídící celou akci má nejvíce starostí s počasím. Jestli se během zítřka nezlepší, není vyloučeno, že bude třeba pokus přerušit. Je to vskutku nad lidské síly. Klidná noc nám však nebyla napoprvé přána. Poplachový signál v kabině, přenesený na povrch hlasitým dorozumívacím zařízením, by probudil i mrtvého, natož tak lidi prokřehlé chladem snažící se marně zahřát ve spacích pytlích. Krátké spojení kabelu přerušilo dodávku elektřiny. Nic se však nestalo. Automatika přepnula na náhradní zdroje elektrické energie v kabině. Jen topení bylo třeba vypnout a teplota v kabině rychle klesala. Porucha nebyla vážná, ani nebezpečná. Avšak odstranit ji na zledovatělém svahu v noční vichřici bylo namáhavé. Jen drkotání zubů ve stanech neustalo. A tak když se druhého dne zlepšilo počasí, měli jsme vyhráno. Stoupla nálada a o výsledek pokusu se už nikdo z nás nebál.

Triumf pod modrou oblohou.

Třetí den se ukázalo dokonce sluníčko. A v neděli, kdy měli oba akvanauti vystoupit z kabiny, se udělalo přímo nádherně. Do té doby jsem nevěřil, že potápění je sport, kterému se dá fandit. Když však očekávaný výstup akvanautů ohlášený snad ve všem tisku přilákal k lomu ve Svobodných Heřmanicích několik stovek lidí, vypadalo to z hladiny jako pohled na zaplněnou galérii přírodního amfiteátru.
Od 14 hodin proběhla v kabině kyslíková dekomprese pomocí záchranných kyslíkových přístrojů báňských záchranářů uzpůsobených i pro použití při výstupu z kabiny ve vodě.
Krátce po 16. hodině jsme my i potlesk diváků uvítali oba akvanauty - Vildu Kociána a Vláďu Geista (zaměstnance Vítkovických železáren) pod sluncem ozářenou oblohou.

zpět