andurillweb

Detailní popis pokusu PERMON IV

Popis pokusu je opisem z tehdejšího potápěčského časopisu Potápěč (později Vodní revue). Autor článku byl Vilém Kocián. Ve dnech 21.-26. listopadu 1967 uskutečnili ostravští potápěči Vilém Kocián a Ladislav Geist dlouhodobý pobyt v kabině PERMON IV v zatopeném lomu ve Svobodných Heřmanicích na Bruntálsku.
Úterý 21. listopadu 1967
05:00
Chladné, mrazivé ráno. Vstáváme časněji, abychom stačili zařídit co je ještě třeba. Odcházíme hned po snídani na lom.
06:00
Připojuji interkom - naše hlasité dorozumívací zařízení s kabinou, které se tolik osvědčilo již při minulém pokusu. Zapínám ještě proud do štábu. To byly mé poslední úkoly na souši před sestupem pod vodu. Teď se už s Láďou definitivně připravujeme.
07:00
Láďa už to má za sebou. Já se teď dostávám do rukou doktorovi. Poslední měření a vyšetření. Snažím se být klidný, ale není to tak snadné. Je to vidět i na výsledcích měření. Ale Tonda to zná a tak se není čeho obávat. Tlak, tělesná teplota, ventilace plic. Největší obavy mám z toho, aby nebyly komplikace při sestupu do kabiny. Voda je jen 4. stupně teplá, nebo vlastně studená. Doktor říká, že je všechno v pořádku.
07:45
Oblékám se do neoprénu. Kolem nás je dost lidí. Překážejí tu hlavně novináři. Už to zase začíná. Otočte se takhle a nešlo by to aby....
08:00
Jsme na svahu lomu. Snažíme se sestoupit k jezeru aniž bychom upadli na příkrém srázu. Kamarádi nás povzbuzují a na pár dnů se s námi loučí. Nasedáme na člun. Jsme na plošině, na níž je namontován vrátek, který nás má vytáhnout i s kabinou na světlo boží při dekompresi. Oblékáme ploutve, bereme přístroje a baterky.Skáčeme do vody. Brr, je studená.
08:20
Láďa kývá, že je vše v pořádku. Poslední pohled na modrou oblohu. Neuvidíme ji čtyři dny. A pak už podél lana dolů ke kabině. Soukám se komínem.Jsem uvnitř. Šlo to dobře, vyrovnával jsem výborně.Shazuji přístroj a pomáhám dovnitř Láďovi.Ploutve letí do kouta, za nimi brýle, nůž, olovo. Zapínám interkom a volám nahoru, že je vše v pořádku.
09:00
Zatím tu máme jen pár krámů. Věci nám posílají nějak postupně. Zatím kamarádi musí věci nosit po svahu. Zapínáme proud a máme konečně světlo.
10:00
Jde to stále dokola. "Kontejner dolů" - slyšíme v interkomu.Bereme lano a soukáme ho dovnitř. "Povolit !" Kontejner je pod vámi. Taháme ho do kabiny.Držím ho za železné ucho. Otvírám ventil. Syčí. Vzduch z přetlaku se dere do kontejneru. Syčení přestalo, tlaky se vyrovnaly. I tak však musím páčit víko vodotěsné nádoby pro přepravu věcí šroubovákem. Konečně je tu suché prádlo a boty.Převlékáme se a je nám příjemněji.
12:00
Velký kontejner se opravuje. Kamínka pro elektrické vytápění nám proto nemohou poslat. Dostáváme elektricky vytápěné obleky a infražárovky.
14:00
První oběd pod vodou. Máme pořádný hlad. Jídlo je v zavařeninových sklenicích. Kupodivu jdou docela dobře otevřít. Při prvním pokusu na jaře (PERMON III) jsme používali normálních bandasek. Bylo to vždy hotové dobrodružství než jsme k jídlu dostali. Přetlak pevně uzavřel víčka. Jsme zvědavi na první jídlo. Máme u něj samozřejmě jen jednu lžíci. A tak Láďa pije polévku a já zápasím s bramborami a vepřovým. Jsme po jídle, ale máme ještě hlad. Z povrchu slibují, že nám zvýší dávky jídla.
17:00
Už je tma. Okénkem není venku vůbec nic vidět. Tma pod vodou není zrovna příjemná. Uvědomuji si, že jsme tu již skoro devět hodin. Nahoru můžeme jen po dekompresi. Jsme tu tedy docela dokonale uvězněni. Většinu věcí máme již v kabině. Konečně jsou zapnuta i elektrická kamínka. Poprvé provádíme komplexní měření. Vypadá to dobře. navíc nahoře kontrolují každé dvě hodiny naše ovzduší.
20:00
Jsme po večeři a chystám se ke spánku. Neobešlo se to zase bez problémů. Kontejner špatně spustili a zůstal viset mezi řetězy u dna. Musel dolů potápěč aby jej uvolnil. Večeře nám zatím vystydla. Nás lékař z kabiny nepustil. Užili jsme dnes dost chladu a tak Tonda (Mudr. Kachlík) nechce zbytečně riskovat. Vyměňujeme pohlcovač a lezu i ve vyhřívaném obleku do spacáku.Dobrou noc.
23:38
Probudil jsem se úplně zpocený. Rychle se svlékám z elektricky vytápěného obleku. Ptám se, co je nahoře nového. Kromě služby všichni spí a je tam velká zima.Dívám se na teploměr, který nám ukazuje v kabině 23 stupňů. Usmívám se a lituji kamarády spící kvůli nám v zimě ve stanech.Měním pohlcovač a znovu usínám.
STŘEDA 22.listopadu

05:00
Služba mě budí, abych zkontroloval zařízení a provedl měření v kabině. Proklínám, že mě vyrušili ze spánku, ale to je vše co mohu udělat. První noc bývá vždy nejhorší. Neví se jak pracuje zařízení a tak je zpočátku třeba větší opatrnosti. Všechno je výborné. Změny, které jsme na zařízení udělali proti jarnímu pokusu, se plně osvědčují. Láďa klidně spí. Házím na zem upotřebený pohlcovač a znovu usínám.
07:15
Vstáváme. Vypadáme ještě hodně ospale, ale to se za chvíli spraví. Absolvujeme první psychologické testy a lékařská měření. Tonda nám sem propašoval spoustu svého zařízení a teď si vymýšlí. Máme tu i velkou bednu s plynovými hodinami na měření klidové ventilace plic. Ležím, dýchám do ústenky a Láďa hlásí nahoru po minutách stav počitadla. Pak se vystřídáme. Měříme si také puls a teplotu.
08:10
Konečně je tu snídaně. Jen chleba s máslem a marmeládou. Protestujeme v řídícím středisku. Pijeme kávu a přemýšlíme, kolik tu zase shodíme kilogramů. Prý nic neděláme, tak nemusíme ani moc jíst. Domlouváme další program. Žádám o odložení výstupu z kabiny, kde jsme měli kontrolovat venkovní zařízení. Jsem po včerejšku nachlazen a nerad bych riskoval. Tonda souhlasí.
12:00
Dostáváme opět psychologické testy. Je to celkem otravná záležitost. Litujeme, že se testy cestou nenamočily. Z patnácti druhů čtverečků zaškrtáváme tři. Každých dvacet vteřin na jiném řádku. Místo tužek bychom raději drželi v ruce lžíce a pojídali něco dobrého.
15:00
Měříme ovzduší v kabině. Současně nahoře v kontrolním středisku dělají rozbory. Porovnávají se pak vzájemně výsledky.
19:00
K večeři je rýže s nějakou čínskou pomstou. Vyhazujeme ji rybám. Smutně přemýšlíme. Jediné štěstí pro štáb nahoře je, že nemáme takový hlad jako včera. Domlouváme se, že vylezeme tajně na druhém konci lomu a zajdeme do hospody. V duchu si představujeme, jak sedíme v neoprénech za stolem a pojídáme večeři, kterou jsme si sami podle své chuti vybrali. Škoda, že to nejde udělat.
20:45
Chystáme se ke spánku. Z interkomu se ozývá trochu pozdní návštěva. Ještě novináři. Jirka hecuje, že to jde všechno nějak moc dobře, a že by se to mělo nějak zkomplikovat, ať je zase o čem psát. Sotva to dořekl, a už se ozvalo akustické poplachové zařízení signalizující havárii. Míra nahoře ve stanu nadává, ať neděláme blbiny a necháme to na pokoji. Nejde však o žert a chvíli tomu obě dvě strany nevěří. Zkrat na kabelu elektrického vedení není však nafilmovaný a tak se musíme zase tužit. Je z toho černá čtvrthodinka. Přepojujeme silový kabel s ovládacím zařízením, který je stejně dimenzován, aby se daly prohodit. Všechny tři kabely vedoucí do kabiny se dají vzájemně přepojit a použít toho, který je v pořádku. Porucha se odstraní až při denním světle ráno.
21:00
Porucha odstraněna. Jsme zase při světle. Teplota klesla na 15 stupňů, ale nás hřejí obleky. Chystáme se ke spánku.

ČTVRTEK 23.listopadu

08:00
Dnes jsme si pospali. Další noc v kabině je za námi. Den začíná měřením klidové ventilace plic, tepu, teploty a psychologickými texty. Venku je spousta ryb. Pstruzi si pochutnávají na naší včerejší večeři, kterou jsme opovrhli. Máme zábavu. Házíme do vody zbytky jídla a lákáme ryby blíže k otvoru. Utíká nám přitom jistě alespoň další hodina. Láďa má radost, že mu ryby už žerou málem z ruky.
10:25
Pomalu bude čas k obědu a my jsme dostali teprve snídani. Nahoře opravovali ponton a tak se zásilka s jídlem opozdila. Kupodivu nám to ani příliš nevadí. Máme mnohem menší chuť k jídlu a hlad, než na začátku pokusu. Že by se Standovi podařilo odnaučit nás jíst ?
10:45
Oblékám si neoprén a chystám se k prvnímu výstupu z kabiny. Musím zkontrolovat šrouby a závěsy. Honza - jinak v civilu brácha - je už ve vodě.Pospíchám za ním. Pracujeme společně - já na bráchu, brácha na mě. Je překrásně čistá voda.Potápění je dnes skutečným požitkem. Na hladině rozeznávám matné stíny pontonu, k němuž směřuje ocelové lano z naší kabiny. Všechno v pořádku. Sleduji Honzův výstup a trochu mu závidím. To já takhle nahoru nemůžu. U nás už dávno nastalo absolutní nasycení dusíkem. Můj výstup by už teď musel trvat alespoň 18 hodin. Vracím se z vody do teplé kabiny.
14:15
Řízek s bramborem a salátem. Poprvé nejen dobrý oběd, ale také dostatek jídla. Ale my jsme se už asi opravdu odnaučili jíst. Jíme jen maso s trochou brambor a zbytek házíme rybám. Markantně se projevuje menší chuť k jídlu.
15:10
Okénkem sleduji Láďu jak vystupuje na střechu kabiny. Dělá něco na zvedacím rameně. Připlula k němu Helena. Při pokusech a práci pod vodou si už u nás vysloužila kus uznání. Nevyhýbá se totiž žádné práci pod vodou. Je ochotná vždy všechno udělat. Poslouchám klepání a zvuky při upouštění vzduchu z automatik. Půlhodina, která je vymezena pro bezdekompresní pobyt v hloubce pomalu končí. Helena se vrací na hladinu a Láďa za mnou do kabiny.
20:00
Dnes zbyl poprvé čas i na kus osobního volna. Čteme noviny a prohlížíme si fotky, které nám přivezli kluci z Četky (ČTK) a poslali nám je pod vodu. Ležíme na spacáku. Probíráme to, co jsme se dozvěděli z novin, i události dnešního dne u nás v kabině.

PÁTEK 24.listopadu
7:45
V přetlaku se spí naštěstí velmi dobře a tak se cítíme ráno svěží a v pořádku. Před snídaní zase testy. Není to hlavní to hlavní důvod menší chuti k jídlu ?
10:14
Jsem venku z kabiny. Je se mnou Pavel. Honím ryby. Jsme až u dna. Všechno zařízení je v pořádku. Víříme kal a tak se raději motáme okolo kabiny, abychom si nezkalili úplně průhled vody. Jsem jen v neoprénu, ale zimu nějak zvlášť nepociťuji. Dívám se okénkem do kabiny na Láďu. Dělám mu ve vodě opičky. Dovnitř je krásný pohled. Vypadá to jako něco strašně neskutečného. Hluboko pod vodou si tu někdo bydlí docela normálně v šatech a botách.
   17:10   
Začínám se připravovat na výstup. Bude to rozhodující fáze celého pokusu. Máme trochu obavy, zda bude vše v pořádku. Nedá se vyloučit ani možnost havárie. Přesto se podle pokynů z řídícího střediska oblékáme do potápěčské výstroje abychom mohli v nejhorším opustit kabinu. Víme co by to znamenalo. Dlouhá dekomprese ve studené vodě je vyloučena. Neradi bychom se právě teď seznamovali s přetlakovou komorou, která je připravena nahoře. Máme ji vypůjčenou od brněnských potápěčů z Trygonu.
   19:15   
Výstup začíná. Vzduch vytlačuje vodu ze vstupní šachtice. Znamení, že stoupáme. Inhalujeme kyslík. Zároveň se přitom zvyšuje procento kyslíku v ovzduší. - bylo uměle sníženo na pouhých 10 procent.
   19:45   
Jsme na první dekompresní zastávce v hloubce 12 m. Jen na půl hodiny. Svlékáme se z neoprénů. Zařízení se osvědčilo, není třeba se obávat havárie. Jsme klidnější. Bez neoprénů se zlepšuje krevní oběh.
   20:     15     
Vystupujeme do 9 m. Inhalujeme opět kyslík. V 9 metrech zůstáváme do rána. Spíme dobře. Nemáme nejmenší potíže.

SOBOTA 26 listopadu

8:25
Začíná výstup do 6 m. Kritická hranice, z níž jsem měl největší obavy. Při této změně tlaku měli bolesti a potíže naši kamarádi při jednom z prvních pokusů s dlouhodobým pobytem v přetlaku v léčebné hyperbarické komoře ostravské nemocnice. Nic nesignalizuje, že by něco z našich výpočtů nebylo v pořádku. To nás značně uklidňuje.
8:45
Poslední jídlo pod vodou. A ještě testy. Pomalu likvidujeme zařízení kabiny, které již nebudeme potřebovat. Posíláme nahoru spací pytle, přebytečné pohlcovače, kyslíkové láhve, část elektrozařízení a další.
10:55
Máme velkou radost a dobrou náladu. Okolo kabiny je rušno jak na Václaváku. Kdekdo se na nás chodí pod vodu dívat. Nechybí ani fotoaparáty. Ze zpráv interkomu, slyšíme, že se scházejí nejen lidi, ale i novináři a fotoreportéři. Vidíme, že do vody svítí sluníčko. Těšíme se na modrou oblohu. Je stejně krásný den jako při pokusu na jaře, kdy jsme vylezli po 80 hodinách z kabiny z hloubky 10 m.
12:50
Cítíme spáleninu. Láďovi se kouří od pravého boku. Vypínáme elektrické obleky. Uhořel jeden kontakt u blůzy. Naštěstí již obleky nebudeme potřebovat. Balíme je a posíláme v kontejneru nahoru.
13:45
Oblékáme se do neoprenů. Chystáme si přístroje.
14:05
Kabina jde až k hladině.
14:15
Láďa už je ve vodě. Čeká na mne. Setkáváme se ve vodě a o dvě minuty později jsme zase po 102 hodinách na hladině. Máme obrovskou radost, že je všechno v pořádku. Vystupujeme na ponton a odpovídáme na pozdravy. Na břehu nás čekají známí i neznámí, všichni kamarádi a zástupci Vítkovických železáren. Přijel obchodní náměstek Ing. Rudolf Peška. Hodně nám pomáhali a my bychom bez nich nemohli pokus připravit. Přijímáme blahopřání.
15:20
Odjíždíme s Tondou do ostravské nemocnice.
16:30
Následují prohlídky a odběry krve. Pak sedíme a čekáme na výsledky rozborů.
20:30
Můžeme domů a tak prcháme z nemocnice.

zpět