andurillweb

Zařízení kabiny.
Kabina je konstruována tak, že po zakrytí vstupního otvoru poklopem se uzavře celý vnitřní prostor. Kabina se uzavře hermeticky přetlakem vzduchu především proto, aby bylo dosaženo konstantního objemu ovzduší. Automatika pracuje následovně: ovzduší kabiny se vhání turbínou přes pohlcovače. Ty pohltí kysličník uhličitý. Kyslík, který se spotřebovává při dýchání se z ovzduší ztrácí. Tím nastává objemový i tlakový rozdíl oproti původnímu složení atmosféry, jejíž vzorek je uzavřen ve vzorkovnici automatiky. Ve vzorkovnici nastane přetlak, který tlačí ve skleněné kapiláře, opatřené platinovými kontakty, rtuť. Po překročení stanovené hranice sepne kontakty elektroventilů. Přes ně se do kabiny dostane chybějící kyslík. Tím se prakticky stále regeneruje ovzduší. V kapiláře jsou dále kontakty hlídající zároveň přetlak a podtlak. Jakmile se při přetlaku zatlačí rtuť směrem ke vzorkovnici, sepnou se okamžitě kontakty hlásného relé.
Hlídání kysličníku uhličitého (množství kysličníku uhličitého v ovzduší) zabezpečuje bimetalové tepelné relé. Pracuje na principu rozdílu teplot pohlcovače. V případě, že pohlcovač pracuje, vyvíjí značnou teplotu. Je-li vyčerpán, a přestává pohlcovat přebytečný kysličník uhličitý, teplota klesne a bimetalové relé sepne hlásné relé, které to okamžitě signalizuje.
Vyšší přetlak je hlídán přetlakovým ventilem, na než je napojen koncový spínač. Automatika je provedena tak, že při poruše nebo vypnutí vnější sítě přepnou relé veškerý provoz bez jakéhokoliv přerušení funkcí na vnitřní okruh napájený akumulátory. Systém se velmi dobře osvědčil. Baterie jsou schopny zásobovat celou kabinu energií po celé tři dny.
Kabina byla konstruována na uzavřený okruh hlavně pro možnost použití ve větších hloubkách, kdy je nutno vytvořit umělou atmosféru, protože normální složení vzduchu by bylo toxické. PERMON II měl být v hloubce 25 až 30 metrů.
Plyny pro umělou atmosféru se přivádějí z baterie velkých tlakových lahví umístěných na vnější straně kabiny. Kyslíková, dusíková a vzduchová větev jde přes kontrolní manometry a ventily ovládané na hlavním panelu zařízení uvnitř kabiny. Upínání lahví je provedeno tak, aby je bylo možné měnit během provozu, aniž by se musel přerušit přívod plynů.
Za zmínku stojí zátěžová část kabiny. Při programu PERMON II ( v Jugoslávii) jsme použili prázdných sudů od benzínu upevněných pod kabinou a naplněných práškovým magnetitem. Jeho obrovskou výhodou byla snadná přeprava, velká specifická váha, možnost manipulace a využití ložného prostoru. Nevýhodné se ukázalo vyplavování magnetitu vlnami (při poškození silonových pytlíků, v nichž byl pro snadnější manipulaci uložen). Při programu PERMON III., pro nějž byla jen částečně kabina upravena především pokud jde o zařízení na vertikální posuv kabiny, byla však úplně překonstruována zátěžová část. Použilo se jakési komory, která se naplnila tzv. houskami ze surového železa. 5 tun této zátěže se muselo dopravit do hloubky 5 metrů pod plovoucí kabinu. Vyhřívání kabiny obstarávaly 3 infražárovky o celkovém příkonu 750 W a 2 topná elektrická tělesa o příkonu 2000 W. Přestože ocelový plášť kabiny nebyl nijak tepelně izolován proti rozdílům teplot, pohybovala se teplota uvnitř kabiny stále okolo 25 st. Celsia. Vlhkost v kabině nepřekročila 60 %. Množství kysličníku uhličitého bylo při prvních zkouškách asi 1,6 % a později kleslo dokonce na 0,6 %. Pokles souvisel s používáním větších (čtyřhodinových) pohlcovačů, které příznivě ovlivnili i vlhkost ovzduší.
Proti možnému bakteriologickému znečištění ovzduší (tvoření plísní a kožních onemocnění - viz. Precontinent I) jsme použili ozařování horským sluncem.
Během 80 hodinového pobytu v kabině jsme prožili asi 6 hodin mimo kabinu ve vodě. Byla to součást programu.
Všechny výhody zařízení, které jsme při programu PERMON použili, zde nejsou uvedeny. Každý nápad, který jsme zde uplatnili, a každá součástka, kterou jsme vyzkoušeli a použili, stála velmi mnoho námahy a času těch, kteří se na programu podíleli. I touto cestou chceme všem, kteří nám byli nápomocni, upřímně poděkovat.

zpět